Koučování - osobní rozvoj a finanční nezávislost

Na volné noze nebo v podnikání je to trošičku jiné, než v klasickém zaměstnání na 8,5hodiny. Pokud jste v pozici, že vám někdo určuje, co budete dělat, tak jste určitým způsobem relativně chráněni před tím, že by se při tomto způsobu vydělávání peněz příliš projevovaly zhoubné návyky nebo pocity, které s penězi máte spojené.

Já nevím jak vy, ale myslím, že žádné tajemství úspěchu neexistuje. Existuje jen možnost něco dělat správně (a to přináší výsledky) a pak můžete věci také dělat špatně (což přináší výsledky, které nechcete).

Zažili jste někdy pocit, že jste:

• někomu něco ukazovali, ale nesetkalo se to s žádným pochopením ani odezvou?
• někomu dávali radu, která by zaručeně vyřešila jeho situaci nebo problém, ale nebyla slyšena?

Viděli jste, jak se někdo vám blízký řítí nemoudrým směrem, ale není ve vašich možnostech, abyste jej zpomalili nebo dokonce nasměřovali směrem lepším, přestože byste to rádi udělali?

Slyšeli jste někdy myšlenku o tom, že život je jedno velké jeviště a každý z nás je herec, který hraje svou roli? Pokud ne, tak tady máte několik citátů:

Život je jenom jeviště, kde člověk musí hrát, když srdce krvácí, tvář se musí smát. -- Neznámý
Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče. -- J.A.Komenský
Život je jako hra - nezáleží na tom, jak dlouho trvalo představení, ale na tom jak dobře bylo zahrané. -- Lucius Annaeus Seneca

V posledních dnech mi jeden můj klient, se kterým pracuji skrze emailovou korespondenci, napsal svůj dotaz ohledně snů.

Mám za to, že je to docela zajímavá ukázka toho, jak se snažit zlepšit svůj život, ale na druhou stranu i ukázka toho, jak nedělat vše zcela správně a tak pracovat více proti sobě a oddalovat si věci, po kterých toužíme.

Proto jsem se rozhodl zveřejnit podstatnou část jednoho z posledních emailů, ač je vše vedeno v anonymitě.

Doufám, že to pro vás bude také přínosem.

Email klienta:

Zdravím pane Slovák.

Já jsem si nastavil sny už dávno, ale chybí vůle. Někdo ji má už od narození a někdo se musí trápit celý život. Jak nejlépe posílím vůli?

Ptáte se, jak to s tím souvisí? Zkuste si na chvíli sednout a projít věci, které jsou pro vás dneska normální. Jaké činnosti vykonáváte každý den, skoro automaticky - téměř bez přemýšlení, a vykonáváte je dobře? Troufám si tvrdit, že většina z vás, kteří máte řidičský průkaz, tak často řídíte na autopilota - když jedete po známé a najezděné cestě, tak prostě hodíte svou mysl na autopilota, přemýšlíte úplně o jiných věcech a zpravidla se jen okrajově zabýváte řízením samotným.

Bylo to tak vždy? Nebo to bylo spíše tak, že když jste s řízením začínali, věnovali jste každému dalšímu účastníku provozu přespříliš velkou pozornost, před každým sešlápnutím pedálu jste přemýšleli a možná jste se i pro jistotu podívali dolů, abyste sešlápli ten správný.

Proč? Protože velmi jednoduše shrnuje věci, o kterých se na stránkách www.robertslovak.cz v různé míře dočtete.

John Maxwell se dělí o studii jistého doktora Anthonyho Campola, který je bývalým profesorem sociologie na Eastern University. Mimoto byl deset let na fakultě University of Pennsylvania a je zakladatelem a prezidentem Evangelického sdružení pro podporu vzdělávání.

Když si představíte profesionálního sportovce a vidíte jej podávat špičkový sportovní výkon na nějakém klání, tak nepředpokládáte, že je to člověk, který šel náhodou kolem po ulici a rozhodl se, že si zajde zasoutěžit. A tak vešel na sportoviště, postavil se na startovní čáru a zvítězil.

To by bylo trošku divné, že? Myslím, že by to každého diváka včetně vás docela překvapilo. A myslím, že následně by to mnohé z diváků silně znechutilo a znovu by na klání nejspíše nepřišli. Proč? Protože předpokládáme, že když se jdeme podívat na sportovní klání, tak očekáváme, že spolu soupeří profesionální sportovci, ti nejlepší z nejlepších - tedy ti, kteří za sebou mají mnoho hodin, dnů, týdnů, měsíců, roků příprav a tréninků.